A John nakonec...

Včerejší hitparádu projevů je potřeba doplnit o ten nejzásadnější. Závěrečná řeč Johna McCaina, ve které přijal prezidentskou nominaci své strany, představil v plné síle svůj životní příběh, popsal své prezidentské priority, vymezil se vůči Baracku Obamovi a také se dosti důrazně a odvážně pustil do republikánského establishmentu a strany samotné ("moc nás změnila").

Živě z Minneapolis: Ochutnávka těch nejlepších projevů

Projev je pro politika asi přibližně to, co pro řidiče volant. Je to nástroj, kterým může strukturovaně vysvětlit své postoje, atraktivní formou motivovat voliče, zkrátka a jednoduše zvládnutí projevů k politice patří od nepaměti. I proto jsou to právě projevy, které v americké politice patří k nejsledovanějším politikovým aktivitám.

A tak jsem si dovolil sestavit prozatím první tři místa na republikánském kongresu v Minneapolis, kterého se účastním. Poslouchat to všechno v sále, kde je několik desítek tisíc lidí a atmosféra přechází od mlčenlivého soustředění až po výbuchy frenetického potlesku, je neopakovatelný zážitek.

1. místo - Rudy Giuliani, bývalý starosta New Yorku
Podle mého názoru má vše, co má správný projev mít. Nadhled, ostrý humor, zásadní sdělení, dokonce i pár štiplavých útoků na protikandidáta.



2. místo - Sarah Palin, guvernérka Aljašky a kandidátka na viceprezidentku USA
Nejočekávanější projev kongresu, ve kterém se Sarah Palinová představila světu (zejména tomu americkému, a ukázala, že umění politického projevu ovládá dokonale.



3. místo - Mike Huckabee, bývalý guvernér a bývalý kandidát na prezidenta
Další z McCainových protikandidátů, dnes jeho podporovatel. Projev je velmi koncentrovaný a nabízí velmi silný osobní příběh, velmi zřetelně se zaměřuje na nízkopříjmové skupiny.



A to John McCain je na pořadu až dnes večer :)

Nový blog

Spustil jsem nový blog na idnes.cz. Snad se bude líbit. Idea je taková, že Encranial zůstane osobním blogem, blog na idnesu pak více oficiálním. Budu se těšit na zajímavé diskuse.

T.

Procházka demonstrací

Americké republikány nemá ráda velká spousta lidí, část z nich neváhá přijet na jejich kongres a dát to najevo. A další část z této množiny se nespokojí s poklidným protestem, ale chtějí ´boj. Smůla je, když se jim připletete do cesty a potřebujete se urgentně dostat o několik bloků dál, proti směru jejich pochodu. Bohužel to byl i můj případ a tak jsem aspoň vytasil mobil a fotil jako o život. Zde malá ochutnávka, první snímek je zpoza policejního kordonu, který odděluje agresivní demonstranty od místních, kterým se naopak nelíbí fakt, že musí platit rozsáhlá policejní opatření:


Druhý, hodně rozmazaný snímek, ukazuje v zásadě jen to nejpodstatnější - policie začala házet granáty se slzným plynem.


Zde policejní kordon již ustupuje a pouští občany dál.


A na závěr několik obrázků z kličkování mezi těžkooděnci, někteří z nich velmi v pohodě, někteří trošku nadupaní.

Barack, match this...

Pár fotek z Minneapolis

Tak jsem zde, v centru světového dění - Minneapolis. Nezdá se to, ale pro tento týden je to velmi důležité, téměř čtyřistatísícové město (s aglomerací St.Paul dohromady téměř 7 00tis. obyvatel). Koná se tu totiž kongres Republikánské strany, na kterém po sérii nominací proběhne oficiální jmenování Johna McCain prezidentským kandidátem (tedy člověka s 51% šancí stát se americkým prezidentem, řekl by optimista). Město samo o sobě není dramaticky zajímavé, na svou velikost má ale nečekanou ekonomickou sílu a podle toho vypadá i centrum města (pěkně vysoké budovy):

Hned první den se poštěstilo potkat na ulicích protestující davy. Tentokrát však nešlo o radikální odpůrce globalizace či enviromentalisty, ale o tzv. libertariány, tedy legitimní politickou sílu, která je ještě více napravo, než jsou republikáni. Nikoliv vša ve smyslu naší ultrapravice, zde bychom je spíše nazývali ultraliberálové - jsou to zastánci svobodné ekonomiky bez státních zásahů, antiintervencionisté (tedy proti válce v Iráku a Afghánistánu), a velmi radikální odpůrci stávající administrativy.

Přijela i paní s ptákem, zřejmě pelikánem...

A jako "ART", nikoliv jako Anarchy...

Demonstrant s americkou ústavou v nadživotní velikosti.

Na všem záleží:

Administrativa za mřížemi:

Vše doprovázela kolona policistů na kolech, chovajících se vstřícně, slušně a sympaticky...

Dovětek..

Tak konečně došla i odpověď Martina Mejstříka, který tedy evidentně žádnou podporu nezískal:

Mejstřík Martin
komu: mně 26.8.

Vážený pane,

Václava Havla si pro mnohé velmi vážím. Nikdy jsem k němu však nezaujímal nekritický obdiv. I přesto náš vztah zůstal lidsky pěkný, snad i kamarádský. O podporu do senátních voleb jsem ho nežádal a pokud vím, ani mi žádnou neprojevil. Ale třeba to napraví, aby nikoho z nás tří neznevýhodňoval.

Hezký večer přeji a zůstávám s úctou

Martin Mejstřík

Tak se situace na Praze 1 vyjasňuje (či zamotává?)

Tak Martin Mejstřík je z kola ven, Václav Havel podporuje oficiálně jenom Martina J. Stránského a Michaela Kocába. I tak to přijde zvláštní panu Stránskému (podle mě naprosto správně). Teoreticky by třeba Václav Havel mohl v rámci jednoho obvodu podpořit i deset kandidátů a pak sdělit, že si vybere toho pravého v druhém kole. Psal jsem také M. Mejstříkovi, uvidíme, co on na svoje odříznutí.

-----------------------------------------------------------
Mudr. Martin Jan Stransky komu: mně
zobrazit podrobnosti 22:24 (Před 12 hod.) Odpovědět

Vážený pane,
ke dnešku (co já vím), jsem jedinný kandidát, který VH písemně podpořil. Nicméně máte pravdu, VH "přemluvil" Michaela Kocába. Jsem přesvědčen, že to neudělal jako krok proti mně. Souhlasím s Vámi, je to zvláštní.
S pozdravem
Martin Jan Stránský

----------------------------------------------------------
vaclav.havel@volny.cz komu: mně
zobrazit podrobnosti 16:04 (Před 18 hod.) Odpovědět

Vážený pane,
Václav Havel do prvního kola podpořil dva kandidáty ze šesti a to
Martina Stránského a Michaela Kocába. V případě, že by postoupili
oba, rozhodne se pro druhé kolo mezi nimi.
S pozdravem,
Martin Vidlák
spolupracovník Václava Havla

P.S.: Opravdu dobrá dovolenková zábava :)

Praha 1: Kdo je kandidátem Václava Havla?

Některé strany mají velkou potíž postavit do jednotlivých senátních obvodů alespoň jednoho slušného kandidáta. Situace je ale dramaticky jiná v případě Václava Havla, který si v senátním obvodu č. 27, který čítá Prahy 1, 7, 6, 2 a 5, vybral hned kandidáty tři. Dlouhodobě podporoval stávajícího senátora za tento obvod Martina Mejstříka, který se při poslední prezidentské volbě blýsknul ve foyer Španělského sálu mumlanými latinskými citáty a čmoudícím viržinkem.

Podpora Václava Havla se již na stránkách Martina Mejstříka nevyskytuje, lze to asi interpretovat mnoha způsoby. Možná i tím, že se prostě a jednoduše Martin Mejstřík neosvědčil. Druhým v řadě se stal Martin Jan Stránský, pokračovatel slavného rodu, lékař, vydavatel. Právě z jeho stránek je výřez s "podporami", tedy i tou od Václava Havla.

Možná, že i pro první dva uvedené pány je překvapením nedávno oznámená kandidatura
hudebníka Michaela Kocába za Stranu zelených v tom samém senátním obvodu. Sám Michael Kocáb řekl, že kandidaturu mu sám Václav Havel dokonce "naprosto nečekaně doporučil".

Přijde mi to velmi nestandardní - logika přeci volí, že podpořím toho, o kom si myslím, že bude nejlepším senátorem. Pokud Václav Havel volí v tomto obvodu (jako že zřejmě nevolí), tak do urny bude házet jen jeden lístek. Stejně tak v parlamentních volbách těžko podpoří SZ, KDU-ČSL a US-DEU najednou. Je však otázkou, zda v honbě za křesly je logika ještě měřítkem...

Temný rytíř aneb jak přehnané recenze kazí dojem

Batman je, jak všichni víme, komiksová variace na prapůvodní příběh boje dobra se zlem. A jak už tomu v komiksech bývá, jak dobro (muž v černém gumovém obleku připomínající netopýra), tak zlo (v tomto případě počmáraný šašek s doslova "prořízlou hubou") mají opravdu "jetou" podobu.

Nejsem zvláštním fanouškem této netopýří série, líbil se mi Joker před lety ztvárněný Jackem Nicholsonem v prapůvodním Batmanovi z roku 1989. A tak když jsem se dozvěděl, že tato neuchopitelná postava psychopatického šílence se vrací, a zároveň jsem dočítal zhruba dvacátou bombastickou recenzi na výkon zesnulého Heatha Ledgera, rozhodl jsem se vyrazit do kina.

Ale někdy je škoda nechat se unést recenzemi a podlehnout přislíbeným zázrakům. Platí to i pro Temného rytíře. Není to španý film, ale není to zázrak. Ledgerův Joker je civilnější (to asi není to správné slovo, hovoříme-li o psychopatovi) a méně okázalý než Nicholsonův, což samo o sobě není špatně, ale ztrácíme tak jeden rozměr postavy, která je v tomto případě pro příběh naprosto klíčová. Batman sám je tradičně prkenný, státní zástupce Harvey Dent nejdříve příliš idealistický, poté až nepochopitelně brutální (navíc jeho two-face maska vypadá trochu přehnaně). Souboj Batmana a Jokera o jeho duši je potom dosti prvoplánový.

Z kina jsem odcházel v menší schizofrenii - na jedné straně spokojen s dobrým filmem, na druhé straně s neuspokojeným očekáváním něčeho "navíc". Mirko Spáčilová a Darino Křivánková a další recenzenti, zkazili jste mi kino!

Jedna poznámka k médiím - je krásné, jak sama dokážou pojmenovat tendence, kterým propadají. A tak se v jedné recenzi (tuším v MFD) píše o "funerálním marketingu" jako o pomyslném a výnosném obchodování s pozůstatky mrtvol (Cobain, Mercury, Elvis etc.), přičemž článek samotný je jeho ukázkovou formou.