Temný rytíř aneb jak přehnané recenze kazí dojem

Batman je, jak všichni víme, komiksová variace na prapůvodní příběh boje dobra se zlem. A jak už tomu v komiksech bývá, jak dobro (muž v černém gumovém obleku připomínající netopýra), tak zlo (v tomto případě počmáraný šašek s doslova "prořízlou hubou") mají opravdu "jetou" podobu.

Nejsem zvláštním fanouškem této netopýří série, líbil se mi Joker před lety ztvárněný Jackem Nicholsonem v prapůvodním Batmanovi z roku 1989. A tak když jsem se dozvěděl, že tato neuchopitelná postava psychopatického šílence se vrací, a zároveň jsem dočítal zhruba dvacátou bombastickou recenzi na výkon zesnulého Heatha Ledgera, rozhodl jsem se vyrazit do kina.

Ale někdy je škoda nechat se unést recenzemi a podlehnout přislíbeným zázrakům. Platí to i pro Temného rytíře. Není to španý film, ale není to zázrak. Ledgerův Joker je civilnější (to asi není to správné slovo, hovoříme-li o psychopatovi) a méně okázalý než Nicholsonův, což samo o sobě není špatně, ale ztrácíme tak jeden rozměr postavy, která je v tomto případě pro příběh naprosto klíčová. Batman sám je tradičně prkenný, státní zástupce Harvey Dent nejdříve příliš idealistický, poté až nepochopitelně brutální (navíc jeho two-face maska vypadá trochu přehnaně). Souboj Batmana a Jokera o jeho duši je potom dosti prvoplánový.

Z kina jsem odcházel v menší schizofrenii - na jedné straně spokojen s dobrým filmem, na druhé straně s neuspokojeným očekáváním něčeho "navíc". Mirko Spáčilová a Darino Křivánková a další recenzenti, zkazili jste mi kino!

Jedna poznámka k médiím - je krásné, jak sama dokážou pojmenovat tendence, kterým propadají. A tak se v jedné recenzi (tuším v MFD) píše o "funerálním marketingu" jako o pomyslném a výnosném obchodování s pozůstatky mrtvol (Cobain, Mercury, Elvis etc.), přičemž článek samotný je jeho ukázkovou formou.